na úvod  /   Oddělení nemocnice   /   Urologie   /   Informace pro pacienty

Navigace na stránce

Informace pro pacienty

Urologická onemocnění

OAB syndrom - syndrom hyperaktivního močového měchýře 

Zkratka pochází z anglického "overactive bladder" = hyperaktivní močový měchýř. Tento pojem označuje několik příznaků (symptomů) dolních močových cest. Jedná se o časté nucení, noční močení a naléhavé nucení, které lze těžko oddálit a u kterého může dojít i k úniku moči. Toto všechno jsou příznaky, které jsou spojeny se schopností močových cest jímat - udržovat moč. Podle toho, zda se jedná "jen" o pocit nucení, nebo dochází i k úniku moči, tak se rozlišuje tzv. suchý a mokrý hyperaktivní močový měchýř. 

Příznaky hyperaktivního močového měchýře jsou ovšem stejné jako i u jiných více závažnějších onemocnění, a to u močové infekce, močového zánětu, nádoru močového měchýře, konkrementů ("kamenů") močového měchýře, nebo jiného cizího tělesa. Objevují se při obtížném vyprazdňování močového měchýře, po ozařování a také u diabetu (cukrovky) nebo u onemocnění nervové soustavy. Při diagnostice a léčbě hyperaktivního močového měchýře je třeba věnovat pozornost i těmto onemocněním. 

V evropské populaci trpí těmito příznaky přibližně 10% obyvatel. U žen se tyto příznaky objevují dříve než u mužů a celkově se jejich výskyt zvyšuje se zvyšujícím se věkem. Kromě věku patří mezi rizikové faktory vývoje OAB syndromu obezita, deprese, užívání alkoholu, kofeinu a u žen i počet porodů. Pokud se vyloučí výše zmíněná závažná onemocnění, tak samotný hyperaktivní močový měchýř není onemocnění, které by závažně poškozovalo zdraví člověka. Výrazně ale může ovlivňovat kvalitu života - jak osobní, tak profesní. A to z důvodu omezování svých aktivit, vyhýbání se společenskému životu, plánování svých činností s ohledem na možnost se vymočit - vyhledávání toalet. V závislosti na potřebě rychlého dosažení toalety dochází u pacientů s hyperaktivním močovým měchýřem daleko častěji ke zlomeninám. 

Při vyšetření lékař od pacienta zjišťuje nejprve osobní údaje související s příznaky, ptá se i na jiná onemocnění a souvislosti. K zaznamenávání pacientem vnímaných pocitů existují tzv. mikční karty - jedná se o tabulku, do které se zaznamenávají potřebné informace o množství vypitých tekutin a množství vymočené moče. Provádí se také vyšetření moči, tělesné vyšetření, vyšetření pomocí ultrazvuku. V diagnostice pomáhají také metody urodynamické - vyšetření proudu moče (uroflowmetrie), vyšetření reakce měchýře na náplň (cystometrie), průběh močení (PQ studie) a endoskopické vyšetření močového měchýře pomocí cystoskopie - tato vyšetření se doplňují ve vybraných případech. 

V léčbě příznaků OAB syndromu se jako první doporučuje úprava životního stylu: vynechat kořeněná jídla, citrusové plody, omezit alkohol a kávu, upravit příjem tekutiny (vypít přibližně 2 litry tekutin během dne a nepít 3 hodiny před usnutím), příjem vlákniny k úpravě stolice a snížení tělesné hmotnosti. Společně s těmito změnami se provádí i trénink močového měchýře, kdy se podle mikční karty stanoví vhodné časové intervaly k močení, a ty se pacient snaží dodržovat a postupně prodlužovat. Příznivě působí také cvičení svalů pánevního dna. 

K potlačení symptomů hyperaktivního močového měchýře je k dispozici celá řada léčiv, která ovlivňují nervová zakončení v močovém měchýři, tím prodlužují čas mezi močením a také prodlužují čas od začátku nutkání do eventuálního úniku moče. Je možné též aplikovat botulotoxin přímo do močového měchýře, provádět elektrostimulaci, nebo v indikovaných případech provést chirurgické zvětšení močového měchýře. 

Podle Krhut J.: Hyperaktivní močový měchýř, Maxdorf 2007 zpracoval Jiří Janů