na úvod  /   Oddělení nemocnice   /   Ortopedie   /   Hospitalizační péče   /   TEP totální endoprotézy   /   Endoprotéza ramenního kloubu (náhrada ramenního kloubu)

Navigace na stránce
na úvod Oddělení nemocnice Ortopedie Hospitalizační péče TEP totální endoprotézy Endoprotéza ramenního kloubu (náhrada ramenního kloubu)

Endoprotéza ramenního kloubu (náhrada ramenního kloubu)

Endoprotéza ramenního kloubu (náhrada ramenního kloubu)

Náhrada ramenního kloub není tak častou operací jako jsou náhrady kyčelního kloubu či kolene, ale i v této lokalizaci jde o standardní operaci na mnoha ortopedických pracovištích. Důvodů proč ramenní kloub není tak často operován je několik. Zaprvé rameno není kloub nosný, proto i degenerativní změny probíhají později a ne tak intenzivně jako na kloubech dolní končetiny. Dalším důvodem je, že rameno je kloubem s největším rozsahem pohybů v lidském těle, a proto pacient je schopen kompenzovat pohyb v okolích kloubech jako je loketní kloub, či souhybem ramene s lopatkou.

Indikací k endoprotéze ramenního kloubu jsou artrotické změny hlavice ramenního kloubu, které způsobují bolestivost, nekróza (odumření) hlavice pažní kosti, stavy po nerekonstruovatelných zlomeninách horního konce pažní kosti ( proximálního humeru) , težké poškození rotátorové manžety,  event.  nádory proximální části humeru.  Předpokladem k operaci je   kvalitní kostní opora, do které se implantuje endoprotéza, a pro zachování pohybů musí být funkční svaly, které s ramenem pohybují, zvláště m. deltoideus.  Velmi důležitá je spolupráce pacienta, neboť po operaci je třeba dlouhodobá řízená rehabilitace, a pokud pacient nespolupracuje, hrozí komplikace ve smyslu vykloubení a zhoršení stavu. Endoprotézu ramenního kloubu není možné implantovat v případě hnisavých komplikací.

Endoprotézy ramenního kloubu můžeme rozdělit na tzv. povrchové, kdy nahrazujeme jen povrchovou část hlavice. Jamka (glenoid lopatky) nahrazována není a indikuje se v případě, kdy hlavice je jen drobně deformovaná a je možné povrchový implantát zasadit do kvalitní kosti. Druhou možností je tzv. cervikokapitální endoprotéza, u které se resekuje takřka celá hlavice a implantát se fixuje pomocí dříku do kosti pažní. Tento typ se používá u větších destrukcí hlavice kosti pažní, po těžkých úrazech hlavice, kdy je možné rekonstruovat manžetu rotátorů jako stabilizátoru. V případě, že je kromě hlavice poškozena i jamka provádí se tzv. totální náhrada ramenního kloubu, kdy se nahrazuje jak hlavice, tak jamka. Stejně jako u předchozího typu je k dobrému výsledku operace nutná možnost rekonstrukce manžety rotátorů. V případě, že je poškozena manžeta rotátorů a není možné ji rekonstruovat je možné použít tzv. reverzní náhrady ramenního kloubu, kdy se do místa jamky na lopatce implantuje hlavice, a do pažní kostí, tj. do místa hlavice jamka.

Po operaci je vždy nutná rehabilitace, kterou by měl řídit operatér, který jedině může zhodnotit stabilitu kloubu během operace. Jejím cílem je rozcvičení pohybu v ramenním kloubu, obnova svalové síly a návrat k běžné činnosti pacienta, která bývá před operací výrazně omezena. Rehabilitace po náhradách ramenního kloubu je dlouhodobá a někdy trvá až rok, což je třeba si uvědomit už při zvažování operačního řešení.