Facebook NNM Facebook NNM CZ DE EN

na úvod  /  

Navigace na stránce

Aktuality - detail

Africká mise Dušana Macha

29. 11. 2017

„Jsme uprostřed subsaharské Afriky, musíme si sami vyrábět elektřinu, mít svoje zdroje vody. Nemocnice má jen minimum zděných budov, řada oddělení je ve stanech. Nemocnice je kapacitně přetížená." Takto popisuje své dočasné působiště Dušan Mach, primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení novoměstské nemocnice, který je v současné době součástí týmu mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic.

Popište prosím místo, kde právě působíte.
Na toto místo se opravdu hodí anglický termín „middle of nowhere“, někde uprostřed ničeho. Jsem ve východní části subsaharské Afriky. Jedná se o území, které je v současnosti pod kontrolou OSN a je spornou částí hranice mezi dvěma svrchovanými státy, Súdánem a Jižním Súdánem. Oblast se nazývá Abyei a vlastní osada Agok. Působím v nemocnici mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic (MSF).
Co vás nejčastěji zaměstnává?
Jsem zde především jako anesteziolog . Každý den provedeme 10-12 operací. Většinou jde o úrazy, zhnisaná poranění, ošetření kousnutí hadem, střelná poranění, akutní příhody břišní, císařské řezy. Dost času trávím na neonatologické jednotce. Nemocnice poskytuje i porodní péči a na svět zde přichází hodně novorozenců ve špatném stavu. Kolegové občas využívají mých zkušeností s intenzivní medicínou i na ostatních odděleních, která jsou zde zaměřena především na léčbu malárie, těžké podvýživy, tropických onemocnění jako kala azar.
Jaký lékařský tým tam působí?
Lékaři bez hranic provozují v této odlehlé části Afriky nemocnici jako jediné zdravotnické zařízení pro obrovskou oblast. Nemocnice má 430 zaměstnanců, 25 z nich jsou specialisté ze zahraničí, zbytek jsou zaměstnanci místní. Z těch 25 je nás 8 lékařů. Dva chirurgové, dva pediatři , jeden specialista na HIV a TBC, dva lékaři se znalostí tropické medicíny a já jako anesteziolog. Každý jsme z úplně jiného konce světa. Zbytek zahraničních pracovníků představují porodní asistentky, sestry, logistické zázemí, finanční a personální zabezpečení.
Jaké komplikace vás tam potkávají- jak probíhá zásobování léky a zdravotnickým materiálem?
Komplikace vyplývají z místa, kde se nacházíme. Jsme uprostřed subsaharské Afriky, musíme si sami vyrábět elektřinu, mít svoje zdroje vody. Nemocnice má jen minimum zděných budov, řada oddělení je ve stanech. Kapacitně je přetížená. Léky a materiál se dopravují letecky z hlavního města Juba. A sem se dostávají letecky z centrálního skladu v Bordeaux. Na letecké dopravě osob a materiálu pro humanitární účely se významně podílejí letadla OSN.
Jaké bylo vaše setkání s místními?
Jsou to nesmírně milí a přátelští lidé. Velmi dobře se s nimi pracuje, jsou vděční za to, že někdo chce pomoci jejich zemi. Rádi se učí. Děti jsou jako všude usměvavé a když je něco trápí, tak jako všude uplakané. Žijí v těžko představitelné materiální bídě a působí přitom šťastně. Významný podíl místních představuje kmen Dinka. Ti patří k nejvyšším lidem v Africe. Kluci by dali dohromady hned několik týmů NBA, dívky by svým elegantním držením těla (jak nosí na hlavě nádoby s vodou) zamíchaly pořadím nejedné soutěže královny krásy.
V Jemenu, kde jste působil v loňském roce, jste byl prakticky izolovaný od okolního světa – je to nyní v něčem jiné?
V Jemenu jsem se z bezpečnostních důvodů dostal maximálně na střechu nemocnice. Internet byl na arabském poloostrově velmi omezený. Zde jsem sice bez telefonického spojení, internet ale máme satelitní náš v nemocnici. Pokud se najde chvilka času, máme možnost (vždy ve dvou s vysílačkou) opustit za světla nemocnici. Využívám toho pravidelně k rannímu proběhnutí savanou za vycházejícího slunce. Je to těžko reprodukovatelný zážitek.